KOLACEK.net--->PROFI BROUŠENÍ
56 hodin na cestách aneb Miquell don´t Termik:KOLACEK.net--->PROFI BROUŠENÍ
56 hodin na cestách aneb Miquell don´t Termik
Je den odjezdu a už žiju zase jenom paraglidingem. Tesně před pátou odpoledne volám Michalovi jak to vypadá,kdy vyrazíme,ale auto bylo ještě na geomce po výměně čepů a prohlídce na tu crazy cestu do Albánie. Tak jsem zajel pro jednoho létače do Bohumína,kupodivu to byl ten na vždy klidný,pohodový Pepa s kterým jsme už byli na několika expedicích. Tak si říkám,pohoda,samá známá tvář zatím...Už si to ve trojko valíme směr Olmík,kde budeme nabírat Péťu alias Indiána. V prvu jsem si říkal,proč má přezdívku indián,ale na první pohled to bylo hned jasné. A můžu říct,že genetika se umí projevit třeba až po několi generacích.Bůh ví,který náčelník je jeho předkem :) Tak si to tedy valíme ve čtverko směr Brno,kde je centrální scuk s JEMM sprintérem a ostatní bandičkou.Kvůli našemu asi hodinovému spoždění to Michal valí jako sviňa,a místama jsme si jezdili driftem a to nekecám,každopádně zpoždění nakonec bylo stáhnuto na nula,protože si ani někteří nestihli nakoupit a my jsme byli už na místě. Takže napjatá atmosféra pominula a mohli jsme oficiálně zahájit cestu na Albania Open 2009.Když tak vzpomínám,tak tam byl snad pouze Martin,mladý talent,kterého jsem neznal,takže toto jen zážitek umocňuje,když je s kamarády a přáteli,s kterýma už něco prožil :) ... V autě zůstávají ještě dvě volná místa,ale ta se zaplnila v Bratislavě,kde jsme naložili Pavla s Ivanem a sestava 11 borců a 2 borkyň odhodlaných to tam v Albánii pěkně rozjet,si to pěkně válí...cesta byla dlouhá a popsat vše,co se zažilo při cestě,by bylo na knihu a taky kvůli tomu,co jsme zažili na cestě do Albáni si toto číst nechceš,viď?V rychlosti, jeli jsme tedy Slovensko,Maďarsko,Srbsko,Makedonie a konečně Albánie. Klidně jsem mohl nějaký stát vynechat,protože jsem i občas spal,tak jsem mohl něco prospat. O Makedoni bych mohl říct,že vypadá chudě a lidé jsou také chudí,ale když jsme dali mladíkovi na křižovatce pět centů za umytí čelního skla,tak ce na mě podíval a mrsknul to zpátky po mě,tak tedy nevím co si mám myslet. Co o Albánii? No prodejcům aut bych tam doporučil prodávat Meďoury a díly na ně,nejezdí se tam totiž v ničem jiném,než v této značce. Kdo nemá Meďoura tak je outsider. A taky,když není nablískaný tak je out. A taky proto u cest stojí mladí kluci s hadicema,které jim stříkaj do vzduchu a čekají,kdo pod ten proud vody přijede a nechá si u něj umýt svou káru :) Michal,když mi to říkal,tak jsem myslel že vtipkuje,že je to místní myčka,ale fakt nekecal... Když jsme dojeli na místo,tak byl podvečer,něco k sedmé,možná osmé hodině a šlli jsme se hned mrknout na přistávačku,jak to tam vypadá,ochutnat tu vůňi tohoto závodu a taky příchuť středozemního moře. Atmosféra byla natolik okouzlující,že nikdo nevypadal na 26 hodin strávených na cestách. Pak už nechybělo jen se jít ubytovat a jít na hlavní breefing,kde jsme se zaregistrovali a dostali čísla,závodní čísla.
PRVNÍ ZÁVODNÍ DEN:
je ráno a jdeme se nasnídat a rychle dolů k přistávačce ať nám neodjede vývoz nahoru. Vývozy byly zajištěny jedním busem značky Mercedes a třema náklaďákama,hádejte jaké značky? No tak mercedes to nebyl no :) Výjezd nahoru kolem 40min,celkem dlouhá doba,ale člověk si přitom mohl promyslet taktiku přistání,či sabotovat soupeřové křídlo a nebo si jen zavzpomínat na starou dobrou vojnu. Nahoře po vývozu všech závodníků,se nás tam sešlo někde k číslu 120,pěkná bandička :) .Starty šli postupně od nejnižšího po největší. Michal měl číslo pět,tak měl z nás celkem nevýhodu,protože nevěděl jak fouká,jak se dolétává,jestli jsou krátcí nebo dlouzí. A vždycky když přistál,tak teamově podával info ze zdola a my jsme mohli špekulovat a špekulovat jak to dole posadit na tečku. První den jsme si dali jen jedno závodní kolo,protože když jsme vyjeli prvně na start,tak oblačnost byla pod náma. Pak přišel mrak,každý si myslel,jen to přez nás projde a pohoda. Jenže z té chvilky se udělal 4 hodinový parawaiting. Po těch čtyřech hodinách se udělalo oko a pár závodníků do toho naskákalo a pak se to zase zavřelo. Zase waiting a zase oko a zase další závodníci do toho naskákali. Tak to šlo až jsme měli všichni jedno kolo odletěné. Co se týče mého prvního přistání,tak to jsem vůbec nedal,prdelí jsem líznul slunečníky baru a přistál daleko od kruhu,takže za tisíc :( Kluci jako Tom a Martin trefili tečku a ostatní někde do kruhu. Bylo někde po šesté večer,takže otevřít další kolo by byla hloupost,takže jdeme si dát sprchu a hurá na pivko :)
DRUHÝ DEN:
Jak jsem jel,tak jsem se bavil s Michalem,že bych byl strašně moc rád,kdybych na tomto,mém první oficiálním závodě,trefil jednou tečku a celkově se umístil do třicátého místa. No hned ten druhý závodní den se mi podařilo šlápnout na placku. A taky že jsem si na ní pěkně dupnul. Prostě jak jsem věděl že už na ní jdu,tak jsem po ní skočil :) a byla moje a mých 14cm je na světě...ten druhý den,jsme si dali každý třii kola a musím říct,že to bylo dost náročné. Počasí na ten druhý den jako vymalované,sice bez kumul ale mohlo se startovat. Michal druhý let si chtěl potočit nějaké ty stoupáky,ale jakmile udělal 360° ,tak hned nás organizátor varoval,ať netočíme termiku,jjinač diskvalifikace,Takže Miquell " don´t termik !!! Druhý den jsme si dali každý ty tři kola a musím říct,že to bylo dost náročné,vývozy,Slunko,adrenalin a to všechno kolem toho,že večer po dvou pivkách jsem už měl v hlavě. Po druhém dni bylo umístění: Tomáš 1 místo mladý kolem 7 místa, já s Michalem mezi 15-20 a Áďa asi 25. U ostatních nevím.
TŘETÍ DEN:
třetí den bylo opět krásně a možná až moc. Ten jeden den na Slunku bohaťe stačil,aby se člověk kvalitně spálil a ještě být další a další dny v tom ,au au au. Ten třetí den byl pro každého v takovém dost závodnickém duchu. Protože po pátem přistání se maže nejhorší kolo a prvních třicet,pojede ještě dvakrát nahoru. A jelikož jsme měli za sebou čtyři kola,takže hned první start v ten poslední závodní den se lámal chleba a každý to věděl. Tomáš pořád na prvním místě a za ním tankista,mistr světa v přesnosti přistání. A musím říct,že ten co je na předníh pozicích,tak musí mít dobré nervy. Do toho desátého místa nemá nikdo součet v přistání přes sto cenťáků a jedno špatné přistání,tak je všechno v hajzlu a určitě si to každý uvědomoval...je po pátém přistání a výsledky jsou vyvěšeny. 1) Tomas 10) Mladej 12) Koblyha 17) Miquell 25) Áďa. A tímto se mi splnilo mé druhé přání,JSEM MEZI TŘICETI! A taky že to byla pocta jet v náklaďáku s třiceti nejlepšími přistávači snad z celého světa. s Martinem jsme už jen vtipkovali,už to bylo celkem uvolněné a o moc nám nešlo.NO i když Martinovi tak trochu jo,hrozila mu jízda na stupačce zpět,pokud to netrefí :) Všichni už byli na zemi,měli jsme za sebou sedm kol a už jen počkat na Toma až přistane. Byl poslední,protože si tam mezi závodními koly dával tandemy :) Vědělo se,že když trefí tečku,tak je to jeho,protože tankista byl krátký. Tomáš je už nad náma a každý čeká,kde to posadí. Miquell mu ještě říká,ať nedělá blbiny a soustředí se na to přistání,že jde o všechno,no ale než to dořekl,tak už byl v Helicu.Ještě pár houpaček a už se šteluje na přistání,šel na to z druhé strany proti ostatním a taky tam zaznělo,že bude krátký,že to nemůže vyjít,ale! Posadil to na tři cenťáky,samozřejmě následoval aplaus a gratulovačky k prvnímu místu. A tady tím se ukončil závod ALBANIA OPEN 2009.
VYHLÁŠENÍ:
v devět večer následovalo představení týmů,všech týmů,které se účastnily závodu.A musím říct,že to bylo příjemné stát s českou vlajkou při hymně před všemi závodníky. Pak už jen vyhlášení výsledků a mohli jsme vyrazit směrem domů. Odjeli jsme něco k půlnoci. Po deseti hodinách jsme byli v Srbsku,kde jsme měli plánovanou zastávku na polétání. Když jsme tam vyjelina start,tak se před náma objevil neskutečný terén na polétání,na krásné trojúhelníky. Kolem jedné jsme byli ve vzduchu a už to tam šroubovali až k základnám,a někteří až snad do stratosféry. Každý si dal snad dvacet kiláků přelet...S Miquellem jsme přistáli u nějaké řeky,tak se jít samozřejmě schladit a hurá se zaparkovat do restauračky. Po nějaké době tam pak dorazili všichni a mohli jsme vyrazit,vyrazit už konečně domů....a někdy v osm ráno jsme byli v Ostravě :)
a na závěr?
I když jsme byli na cestě asi 56 hodin,tak to stálo za to a
na startovní listině Albánie Open 2010 určitě nebude chybět mé jméno :-)
jo a když jsme dojížděli do Frýdku,tak říkám,Pepo! Jak ty to děláš že jsi furt tak v pohodě,že se ti ani nechce spát po těch třiceti hodinách?
TY VOLE,JÁ JSEM DOJEBANÝ JAK SAMICE :)))
TĚŠILO MĚ PARTIČKO
PRVNÍ ZÁVODNÍ DEN:
je ráno a jdeme se nasnídat a rychle dolů k přistávačce ať nám neodjede vývoz nahoru. Vývozy byly zajištěny jedním busem značky Mercedes a třema náklaďákama,hádejte jaké značky? No tak mercedes to nebyl no :) Výjezd nahoru kolem 40min,celkem dlouhá doba,ale člověk si přitom mohl promyslet taktiku přistání,či sabotovat soupeřové křídlo a nebo si jen zavzpomínat na starou dobrou vojnu. Nahoře po vývozu všech závodníků,se nás tam sešlo někde k číslu 120,pěkná bandička :) .Starty šli postupně od nejnižšího po největší. Michal měl číslo pět,tak měl z nás celkem nevýhodu,protože nevěděl jak fouká,jak se dolétává,jestli jsou krátcí nebo dlouzí. A vždycky když přistál,tak teamově podával info ze zdola a my jsme mohli špekulovat a špekulovat jak to dole posadit na tečku. První den jsme si dali jen jedno závodní kolo,protože když jsme vyjeli prvně na start,tak oblačnost byla pod náma. Pak přišel mrak,každý si myslel,jen to přez nás projde a pohoda. Jenže z té chvilky se udělal 4 hodinový parawaiting. Po těch čtyřech hodinách se udělalo oko a pár závodníků do toho naskákalo a pak se to zase zavřelo. Zase waiting a zase oko a zase další závodníci do toho naskákali. Tak to šlo až jsme měli všichni jedno kolo odletěné. Co se týče mého prvního přistání,tak to jsem vůbec nedal,prdelí jsem líznul slunečníky baru a přistál daleko od kruhu,takže za tisíc :( Kluci jako Tom a Martin trefili tečku a ostatní někde do kruhu. Bylo někde po šesté večer,takže otevřít další kolo by byla hloupost,takže jdeme si dát sprchu a hurá na pivko :)
DRUHÝ DEN:
Jak jsem jel,tak jsem se bavil s Michalem,že bych byl strašně moc rád,kdybych na tomto,mém první oficiálním závodě,trefil jednou tečku a celkově se umístil do třicátého místa. No hned ten druhý závodní den se mi podařilo šlápnout na placku. A taky že jsem si na ní pěkně dupnul. Prostě jak jsem věděl že už na ní jdu,tak jsem po ní skočil :) a byla moje a mých 14cm je na světě...ten druhý den,jsme si dali každý třii kola a musím říct,že to bylo dost náročné. Počasí na ten druhý den jako vymalované,sice bez kumul ale mohlo se startovat. Michal druhý let si chtěl potočit nějaké ty stoupáky,ale jakmile udělal 360° ,tak hned nás organizátor varoval,ať netočíme termiku,jjinač diskvalifikace,Takže Miquell " don´t termik !!! Druhý den jsme si dali každý ty tři kola a musím říct,že to bylo dost náročné,vývozy,Slunko,adrenalin a to všechno kolem toho,že večer po dvou pivkách jsem už měl v hlavě. Po druhém dni bylo umístění: Tomáš 1 místo mladý kolem 7 místa, já s Michalem mezi 15-20 a Áďa asi 25. U ostatních nevím.
TŘETÍ DEN:
třetí den bylo opět krásně a možná až moc. Ten jeden den na Slunku bohaťe stačil,aby se člověk kvalitně spálil a ještě být další a další dny v tom ,au au au. Ten třetí den byl pro každého v takovém dost závodnickém duchu. Protože po pátem přistání se maže nejhorší kolo a prvních třicet,pojede ještě dvakrát nahoru. A jelikož jsme měli za sebou čtyři kola,takže hned první start v ten poslední závodní den se lámal chleba a každý to věděl. Tomáš pořád na prvním místě a za ním tankista,mistr světa v přesnosti přistání. A musím říct,že ten co je na předníh pozicích,tak musí mít dobré nervy. Do toho desátého místa nemá nikdo součet v přistání přes sto cenťáků a jedno špatné přistání,tak je všechno v hajzlu a určitě si to každý uvědomoval...je po pátém přistání a výsledky jsou vyvěšeny. 1) Tomas 10) Mladej 12) Koblyha 17) Miquell 25) Áďa. A tímto se mi splnilo mé druhé přání,JSEM MEZI TŘICETI! A taky že to byla pocta jet v náklaďáku s třiceti nejlepšími přistávači snad z celého světa. s Martinem jsme už jen vtipkovali,už to bylo celkem uvolněné a o moc nám nešlo.NO i když Martinovi tak trochu jo,hrozila mu jízda na stupačce zpět,pokud to netrefí :) Všichni už byli na zemi,měli jsme za sebou sedm kol a už jen počkat na Toma až přistane. Byl poslední,protože si tam mezi závodními koly dával tandemy :) Vědělo se,že když trefí tečku,tak je to jeho,protože tankista byl krátký. Tomáš je už nad náma a každý čeká,kde to posadí. Miquell mu ještě říká,ať nedělá blbiny a soustředí se na to přistání,že jde o všechno,no ale než to dořekl,tak už byl v Helicu.Ještě pár houpaček a už se šteluje na přistání,šel na to z druhé strany proti ostatním a taky tam zaznělo,že bude krátký,že to nemůže vyjít,ale! Posadil to na tři cenťáky,samozřejmě následoval aplaus a gratulovačky k prvnímu místu. A tady tím se ukončil závod ALBANIA OPEN 2009.
VYHLÁŠENÍ:
v devět večer následovalo představení týmů,všech týmů,které se účastnily závodu.A musím říct,že to bylo příjemné stát s českou vlajkou při hymně před všemi závodníky. Pak už jen vyhlášení výsledků a mohli jsme vyrazit směrem domů. Odjeli jsme něco k půlnoci. Po deseti hodinách jsme byli v Srbsku,kde jsme měli plánovanou zastávku na polétání. Když jsme tam vyjelina start,tak se před náma objevil neskutečný terén na polétání,na krásné trojúhelníky. Kolem jedné jsme byli ve vzduchu a už to tam šroubovali až k základnám,a někteří až snad do stratosféry. Každý si dal snad dvacet kiláků přelet...S Miquellem jsme přistáli u nějaké řeky,tak se jít samozřejmě schladit a hurá se zaparkovat do restauračky. Po nějaké době tam pak dorazili všichni a mohli jsme vyrazit,vyrazit už konečně domů....a někdy v osm ráno jsme byli v Ostravě :)
a na závěr?
I když jsme byli na cestě asi 56 hodin,tak to stálo za to a
na startovní listině Albánie Open 2010 určitě nebude chybět mé jméno :-)
jo a když jsme dojížděli do Frýdku,tak říkám,Pepo! Jak ty to děláš že jsi furt tak v pohodě,že se ti ani nechce spát po těch třiceti hodinách?
TY VOLE,JÁ JSEM DOJEBANÝ JAK SAMICE :)))
TĚŠILO MĚ PARTIČKO
